Havel kritizoval vztah EU k Rusku
vydáno: 16.12.2008, 14:16 | aktualizace: 16.12.2008 15:05
Former Czech president criticises EU for relations with Russia
Praha - Evropská unie se ve vztahu k Rusku chová podle exprezidenta Václava Havla příliš opatrně. Řekl to na dnešní konferenci o EU a podpoře lidských práv a demokracie. Zároveň prohlásil, že unie by se měla výrazněji angažovat v otázkách lidských práv po celém světě a že by neměla nadřazovat ekonomické zájmy otázce lidských práv. Akce, kterou v Praze uspořádala organizace ANO pro Evropu, se mimo jiné zúčastnil politolog Jiří Pehe či vyslanec francouzské vlády pro lidská práva Francois Zimeray.
"Celkově se mi zdá, jako by ta Evropská unie se vyznačovala určitou takovou zvláštní opatrností. Jako by příliš opatrně našlapovala zvláště tam, kde je nějaký citlivý terén, jako například ve vztahu k Rusku," řekl Havel. Podle něj je Rusko novým typem autoritářského režimu, který je daleko sofistikovanější než klasické diktatury, protože má mnoho vnějších znaků demokracie: svobodu projevu, několik politických stran, svobodné volby. Přesto se však Rusko chová v mnoha směrech nedemokraticky, a je proto třeba, aby s ním EU komunikovala otevřeně, řekl Havel.
"Chceme-li mít partnerské vztahy s Ruskem, což je samozřejmě správné, pak si uvědomme, že k partnerství patří i otevřenost," řekl Havel, který zároveň dodal, že by se čeští politici měli při jednání se svými ruskými protějšky ptát například na politicky motivované vraždy "nepohodlných" ruských novinářů.
Podle Havla by se Evropská unie měla výrazněji věnovat otázce lidských práv v mezinárodním kontextu, a to od Kuby až po Barmu.
Bývalému disidentovi a pozdějšímu českému prezidentovi se také nelíbí, že Evropská unie nadřazuje ekonomické zájmy právě otázce lidských práv. "Zdá se mi, že ta Evropa zároveň jakoby si (...) až příliš osvojovala marxistickou ideu o základně a nadstavbě. To znamená, že ekonomické zájmy jsou nadřazeny zájmům duchovním, kulturním, lidsko-právním," dodal Havel.
V této souvislosti ale přivítal, že na summitu Evropské unie koncem minulého týdne bylo dosaženo dohody o klimaticko-energetickém balíčku, a to konkrétně o způsobu, jak se v unii do roku 2020 budou snižovat emise skleníkových plynů. "Teď byl přijat určitý ekologický balíček, což bych rád vnímal jako takovou vlaštovku nového vztahu EU k soudobé civilizaci a jejím sebevražedným sklonům," dodal Havel.
V souvislosti s nadcházejícím českým předsednictvím v unii a jeho rolí v oblasti lidských práv Havel uvedl, že Česko má jedinečnou šanci předat Západu své zkušenosti okupované země. Podle Havla je Česko, do něhož před 40 lety vpadla vojska zemí Varšavského paktu, zemí, která byla v Evropě naposledy tvrdě napadena a okupována.
Organizátoři konference dnes na akci také představili sborník Evropané píší o Evropě, kam vedle Havla přispěl mimo jiné irský ministr zahraničí Micheál Martin, britský bohemista Robert Pynsent či ministr zahraničí ČR Karel Schwarzenberg.
Tuesday, December 16, 2008
Tuesday, November 25, 2008
Monday, November 17, 2008
Je nesmyslné, že se lidé bouří proti radaru, řekl Havel
Je nesmyslné, že se lidé bouří proti radaru, řekl Havel
Zvětšit obrázek
Bývalý prezident Václav Havel položil 17. listopadu kytici pod pamětní desku připomínající zásah policie proti studentům v roce 1989 na Národní třídě v Praze.
foto: Doležal Michal, ČTK
Potleskem a skandováním "Ať žije Havel!" vítali v pondělí lidé bývalého českého a československého prezidenta Václava Havla. Exprezident přišel na Národní třídu v Praze položit kytici k pamětní desce připomínající události ze 17. listopadu 1989. Víc než návrat komunistů k moci ho zneklidňuje prorůstání mafií do politiky a odpor proti radaru.
17. 11. 2008 17:31 - PRAHA
"Například to prorůstání mafií do politiky, o kterém se hodně mluví, o kterém už několik let neustále slyšíme a přitom jako bychom neměli schopnost tomu čelit," řekl Havel. Jako další věc, která ho zneklidňuje, uvedl odpor proti radaru.
Havel chápe potřebu mladých bouřit se
"Já si myslím, že se stala chyba, že vůbec ten radar je nějakým takovým celonárodním tématem," řekl. Spíše se podle něj mělo debatovat například o stíhačkách Gripen a dalších věcích spojených s obranou. "Já chápu mladé lidi, že se potřebují bouřit proti něčemu. Teď si nalezli radar a mně to přijde celé dost nesmyslné," dodal.
"Mě by zajímalo, ti lidé, aspoň ti starší, kteří se proti tomu radaru bouří, proč se bouří teď, když mohou a když jim za to nic nehrozí? A proč se nebouřili, když tady byly celé divize sovětských vojsk?" podivil se Havel. Zopakoval ale, že chápe potřebu mladých lidí bouřit se. "A pakliže není nic jiného, proti čemu by se měli bouřit, jenom ten radar, tak je to vlastně docela dobrá zpráva," podotkl.
Havel během rozhovoru s novináři přilákal pozornost i několika desítek lidí, kteří mu vyjadřovali své sympatie. Samozřejmě mě to těší, i když si nejsem jist, jestli si to zasloužím," komentoval Havel zájem veřejnosti.
Zástup lidí ho doprovázel ještě několik stovek metrů do Voršilské ulice, kde má svou kancelář. Tam ho přivítal současný ministr zahraničí a jeho někdejší kancléř Karel Schwarzenberg
Zvětšit obrázek
Bývalý prezident Václav Havel položil 17. listopadu kytici pod pamětní desku připomínající zásah policie proti studentům v roce 1989 na Národní třídě v Praze.
foto: Doležal Michal, ČTK
Potleskem a skandováním "Ať žije Havel!" vítali v pondělí lidé bývalého českého a československého prezidenta Václava Havla. Exprezident přišel na Národní třídu v Praze položit kytici k pamětní desce připomínající události ze 17. listopadu 1989. Víc než návrat komunistů k moci ho zneklidňuje prorůstání mafií do politiky a odpor proti radaru.
17. 11. 2008 17:31 - PRAHA
"Například to prorůstání mafií do politiky, o kterém se hodně mluví, o kterém už několik let neustále slyšíme a přitom jako bychom neměli schopnost tomu čelit," řekl Havel. Jako další věc, která ho zneklidňuje, uvedl odpor proti radaru.
Havel chápe potřebu mladých bouřit se
"Já si myslím, že se stala chyba, že vůbec ten radar je nějakým takovým celonárodním tématem," řekl. Spíše se podle něj mělo debatovat například o stíhačkách Gripen a dalších věcích spojených s obranou. "Já chápu mladé lidi, že se potřebují bouřit proti něčemu. Teď si nalezli radar a mně to přijde celé dost nesmyslné," dodal.
"Mě by zajímalo, ti lidé, aspoň ti starší, kteří se proti tomu radaru bouří, proč se bouří teď, když mohou a když jim za to nic nehrozí? A proč se nebouřili, když tady byly celé divize sovětských vojsk?" podivil se Havel. Zopakoval ale, že chápe potřebu mladých lidí bouřit se. "A pakliže není nic jiného, proti čemu by se měli bouřit, jenom ten radar, tak je to vlastně docela dobrá zpráva," podotkl.
Havel během rozhovoru s novináři přilákal pozornost i několika desítek lidí, kteří mu vyjadřovali své sympatie. Samozřejmě mě to těší, i když si nejsem jist, jestli si to zasloužím," komentoval Havel zájem veřejnosti.
Zástup lidí ho doprovázel ještě několik stovek metrů do Voršilské ulice, kde má svou kancelář. Tam ho přivítal současný ministr zahraničí a jeho někdejší kancléř Karel Schwarzenberg
Saturday, February 23, 2008
Campanella, "Del senso della cose e della magia", Laterza
Campanella, "Del senso della cose e della magia", Laterza
Thursday, February 8, 2007
Václav Havel: Proč radar přijmout, Právo, úterý 6.2.2007
Václav Havel
Proč radar přijmout
Přede dvěma týdny Spojené státy oficiálně požádaly o souhlas s umístěním vojenského radaru jako součásti obrany proti mezikontinentálním balistickým raketám na území České republiky. Stalo se tak několik hodin poté, co nová vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny, a po pěti měsících absurdních dohadů o něčem, o čem do té doby nikdo nic konkrétního nevěděl.
Dnes tedy víme to, že se Spojené státy chystají chránit své vlastní území a totéž zároveň nabízejí zemím západní a střední Evropy. Víme, že nejde o rakety s hlavicemi, ale pouze o radar, že mají zájem o jeho umístění v jihozápadní části Brd, potřebují k tomu asi čtyři kilometry čtvereční a celý provoz zaplatí. Podmínky a podrobnosti projektu budou v příštích měsících teprve dojednány a poté předány vládě k rozhodnutí. V době, kdy tón euroatlantickým strategickým koncepcím udávají země, jako je Severní Korea či Írán, a kdy se nekontrolovatelně šíří zbraně hromadného ničení a mezinárodní terorismus, po nás naši spojenci už skutečně méně chtít nemohou. Přesto se zdá, že svou žádostí o souhlas zašli Američané příliš daleko. Značná část české veřejnosti si na otevřené jednání a partnerské vztahy s velmocí dosud nezvykla. Marně bychom vzpomínali, kdy se nás kdo v historii na něco podobného zeptal.
Jsme ochotni si po pár měsících zvyknout na ohromně ozbrojenou okupační armádu, která nás přes noc přepadne, ale v případě veřejné žádosti, zda bychom souhlasili s umístěním jednoho pasivního komponentu budoucí společné obrany, v sobě náhle objevíme dlouho potlačované furiantství. Kdo z nás by dnes odolal hlasitě křičet NE!, když se to smí. Dovolte mi pár poznámek k některým argumentům, které slýchám.
1) Evropa nebyla ve dvacátém století schopna řešit ani konflikty, které sama rozpoutala a rozšířila do celého světa. Ani dnes není, a zdá se, že ještě dlouho nebude bez pomoci USA schopna čelit civilizačním hrozbám 21. století, zejména vojenským.
2) Tvrzení, že Česká republika nemá uzavírat bilaterální smlouvu se Spojenými státy, ale jako členská země by měla využít společné obrany Severoatlantické aliance, je absurdní především proto, že americký projekt je koncipován jako první krok k obraně celého euroatlantického prostoru. Bez amerického projektu nevznikne v budoucnu ani obranný systém NATO.
3) Rusko je v rámci partnerských vztahů s NATO o všem informováno již dávno. Nejde o žádný počátek závodů ve zbrojení, samo si je velmi dobře vědomo, že podobný obranný systém musí mít samo také, a to především proti státům, do nichž po rozpadu Sovětského svazu odešli jeho někdejší a doma náhle nepotřební jaderní vojenští experti.
4) Referendum o umístění jednoho jediného radaru je poněkud kuriózní představa. Jsem příznivcem referenda, ale ve zcela jiných záležitostech. Rozhodnutí o radaru je zjevně úkolem vlády a parlamentu, jimž jsme starost o svou bezpečnost svěřili. Svrchovanost České republiky nebude nijak dotčena. Rozhodně ne víc než zahraničními držiteli akcií našich strategických petrochemických podniků. Vyhlásit referendum v této věci by znamenalo zpochybnit vlastní mandát, manifestovat nedůvěru k vlastní kompetenci a v posledku i zpochybnit výsledky voleb.
5) Spojenecká smlouva s demokratickým partnerem z nás žádného vazala neudělá. Vazaly, odkázané na milost a nemilost ostatních, budeme naopak tehdy, nebudeme-li včas připraveni na skutečná budoucí možná nebezpečí.
Pokud naše vláda americkou nabídku odmítne, navenek se nic nestane. Vlaky a autobusy vyjedou, pekaři napečou a banky otevřou. Nikdo nám nic nevyčte. Jen se podiví, že my, kteří nejsme schopni dávat na svůj armádní rozpočet ani tolik, kolik jsme se zavázali při vstupu do NATO, odmítáme nabízenou spolupráci a ochranu. Pak bychom si museli položit otázku, co vlastně v tomto světě chceme.
Nepodaří-li se Spojeným státům umístit protiraketovou obranu u nás a v Polsku, vybudují ji třeba ve Velké Británii. A možná si oddychnou. Své vlastní území si ochrání tak jako tak. Pouze my z toho jaksi vypadneme.
Právo, úterý 6.2.2007
Proč radar přijmout
Přede dvěma týdny Spojené státy oficiálně požádaly o souhlas s umístěním vojenského radaru jako součásti obrany proti mezikontinentálním balistickým raketám na území České republiky. Stalo se tak několik hodin poté, co nová vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny, a po pěti měsících absurdních dohadů o něčem, o čem do té doby nikdo nic konkrétního nevěděl.
Dnes tedy víme to, že se Spojené státy chystají chránit své vlastní území a totéž zároveň nabízejí zemím západní a střední Evropy. Víme, že nejde o rakety s hlavicemi, ale pouze o radar, že mají zájem o jeho umístění v jihozápadní části Brd, potřebují k tomu asi čtyři kilometry čtvereční a celý provoz zaplatí. Podmínky a podrobnosti projektu budou v příštích měsících teprve dojednány a poté předány vládě k rozhodnutí. V době, kdy tón euroatlantickým strategickým koncepcím udávají země, jako je Severní Korea či Írán, a kdy se nekontrolovatelně šíří zbraně hromadného ničení a mezinárodní terorismus, po nás naši spojenci už skutečně méně chtít nemohou. Přesto se zdá, že svou žádostí o souhlas zašli Američané příliš daleko. Značná část české veřejnosti si na otevřené jednání a partnerské vztahy s velmocí dosud nezvykla. Marně bychom vzpomínali, kdy se nás kdo v historii na něco podobného zeptal.
Jsme ochotni si po pár měsících zvyknout na ohromně ozbrojenou okupační armádu, která nás přes noc přepadne, ale v případě veřejné žádosti, zda bychom souhlasili s umístěním jednoho pasivního komponentu budoucí společné obrany, v sobě náhle objevíme dlouho potlačované furiantství. Kdo z nás by dnes odolal hlasitě křičet NE!, když se to smí. Dovolte mi pár poznámek k některým argumentům, které slýchám.
1) Evropa nebyla ve dvacátém století schopna řešit ani konflikty, které sama rozpoutala a rozšířila do celého světa. Ani dnes není, a zdá se, že ještě dlouho nebude bez pomoci USA schopna čelit civilizačním hrozbám 21. století, zejména vojenským.
2) Tvrzení, že Česká republika nemá uzavírat bilaterální smlouvu se Spojenými státy, ale jako členská země by měla využít společné obrany Severoatlantické aliance, je absurdní především proto, že americký projekt je koncipován jako první krok k obraně celého euroatlantického prostoru. Bez amerického projektu nevznikne v budoucnu ani obranný systém NATO.
3) Rusko je v rámci partnerských vztahů s NATO o všem informováno již dávno. Nejde o žádný počátek závodů ve zbrojení, samo si je velmi dobře vědomo, že podobný obranný systém musí mít samo také, a to především proti státům, do nichž po rozpadu Sovětského svazu odešli jeho někdejší a doma náhle nepotřební jaderní vojenští experti.
4) Referendum o umístění jednoho jediného radaru je poněkud kuriózní představa. Jsem příznivcem referenda, ale ve zcela jiných záležitostech. Rozhodnutí o radaru je zjevně úkolem vlády a parlamentu, jimž jsme starost o svou bezpečnost svěřili. Svrchovanost České republiky nebude nijak dotčena. Rozhodně ne víc než zahraničními držiteli akcií našich strategických petrochemických podniků. Vyhlásit referendum v této věci by znamenalo zpochybnit vlastní mandát, manifestovat nedůvěru k vlastní kompetenci a v posledku i zpochybnit výsledky voleb.
5) Spojenecká smlouva s demokratickým partnerem z nás žádného vazala neudělá. Vazaly, odkázané na milost a nemilost ostatních, budeme naopak tehdy, nebudeme-li včas připraveni na skutečná budoucí možná nebezpečí.
Pokud naše vláda americkou nabídku odmítne, navenek se nic nestane. Vlaky a autobusy vyjedou, pekaři napečou a banky otevřou. Nikdo nám nic nevyčte. Jen se podiví, že my, kteří nejsme schopni dávat na svůj armádní rozpočet ani tolik, kolik jsme se zavázali při vstupu do NATO, odmítáme nabízenou spolupráci a ochranu. Pak bychom si museli položit otázku, co vlastně v tomto světě chceme.
Nepodaří-li se Spojeným státům umístit protiraketovou obranu u nás a v Polsku, vybudují ji třeba ve Velké Británii. A možná si oddychnou. Své vlastní území si ochrání tak jako tak. Pouze my z toho jaksi vypadneme.
Právo, úterý 6.2.2007
Subscribe to:
Comments (Atom)